
Šla jsem ze školy domů. Už jsem se moc těšila na to, jak si zuju své mokré tenisky, jak se převleču do svého chlupatého pyžama, zachumlám se do teplé deky a udělám si teplý čaj. Fakt jsem se moc těšila.
Stojím před dveřmi a slyším mámu. Měla být v práci! Jak to, že je doma? A s kým to mluví? Prudce vpadnu do dveří a vidím, jak máma něco kříčí do telefonu. To asi bude nějaký její společník z práce. Volali jí často. Když si mě všimne, usměju se a ona okamžitě zavěsí. Hrne se k mě a chytne mě za ruce. Je mi divně: Co jí to popadlo? .. říkám si.
Zanedlouho už vše chápu. Máma ještě dnes musí odjet do nějakých dalekých hor, aby tam podnikala ve svém oboru, jak ona říká. Je to jen na tři dny, takže ji přikyvuji na každou blbost jako je např.:Budeš řádně chodit do školy a každé ráno mi budeš volat!
Jsem docela ráda, že tu budu sama, ale bude mi smutno-pomyslím si po chvíli. ,,Dobře. Jeď, mami. Já to tu zvládnu. Budu chodit do školy, nebudu mít žádné návštěvy a budu ti pořád volat." usměju se jako malá holka.
Máma odjíždí a já jsem připravena na svou jízdu. Jdu do kuchyně a udělám si čaj. Jdu nahoru a převleču se. Koukám se na jeden film za druhým, i když vím, že zítra musím vztávat. Asi kolem 00,35 jdu spát. Po půl hodině se vzbudím, nemohu usnout. Něco mi škrábe na okno? Ne, to jsem zase paranoidní-řeknu si a přinutím se usnout. Nejde to. Jdu se kouknout, ale jsem vyklepaná jako ratlík. Otevírám okno a vidím jen temnotu. Tmu, lépe řečeno.
Ráno jdu do školy a mám doslova pytle pod očima. Nezamhouřila jsem oči celou noc. Ve škole skoro usnu při hodině angličtiny.
Další den se to celé opakuje. Opět ani na chvíli neusnu, takže ve škole jsem jako zombie.
I třetí den je to pořád stejné. Ale tentokrát při hodině chemie doopravdy usnu.
,,Slečno Fieldsonová? Jste s námi?" slyším hlas našeho učitele pana Peetrona.
,,Pardon." řeknu ještě v polo spánku.
Asi má o mě trochu obavy a tak mě pošle domů. Je to jako se vracet do zoo. Víš, že tam budou zase ty stejné zvířata, ty stejné zvuky.
Když se vracím, vidím u vchodu mámino auto. Jsem moc ráda. Hned zrychlím.
Vpadnu mámě do náruče a jsem moc ráda, že je tu semnou zase zpátky.
Těsně před tím, než jsme ji pustila mi řekla vážně divnou větu: ,,Na horách mě navštívil táta. Bylo fajn být zase s ním. I když se musel vydávat za jakousi temnou osobu. Moc mi chybí." řekne a má slzy v očích.
Rychle jdu do svého pokoje. Když dosednu na postel, tak mi to dojde: táta mi škrábal na okno. Chtěl mě zase vidět a chtěl vědět, jestli jsem v pořádku. Víte, můj táta umřel těsně před tím, než jsem se narodila. A moje máma vždy říkala: ,,On si tě najde, aby se přesvědčil, že jsi v pořádku a že se máš dobře. Na tebe si najde čas vždy." Nikdy jsme tomu nerozuměla, teď to chápu.
***************************************************************************************************************************************************************************
Děkuju za přečtení další povídky. Těšte se na další!!!
Mějste se
Mějste se
Siti

Dobrá povídka jen tak dále...