close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tatínkova princezna-1.díl

21. prosince 2014 v 18:04 | Siti |  Povídky
Já jsem Briana. Pěkné jméno, ne? Teda mě se moc líbí. Každému se ze začátku líbím, ale mám jednu vadu. Nemůžu chodit. Teda jedna moje noha nemůže chodit, ta druhá je v pohodě. Trošku divný, já vím, ale je to tak. Chodím o berlích. A proto si o mě každý hned udělá obrázek, který je vždy podobný tomuto: divná, hnusná, postižená, pomatená holka. Jo, asi takhle mě vidí všichni okolo. Asi proto nemám žádné kamarády. Jsem sama. Ať už jsem na obědě, v kavárně.. kdekoliv.
Zrovna teď jsem v knihovně. Sama. Člověk by o mě i řekl, že nadprůměrně čtu, ale to není pravda. Čtu celkem normálně, jen chci najít svou víru. Víru v něco, co mě bude opravdu bavit. Já totiž nic takového nemám. Prostě ne. Každý má něco: někdo rád sportuje, někdo rád čte, ale já nečtu ráda-čtu tak nějak povinně. Je pro mě povinné najít svou víru, ale to jsme zase na začátku.
Teď vám budu vyprávět svůj příběh.
Jak už jsem řekla, jsem v knihovně. Hledím do knihy, která je o romantice. Jako co to je a další takové žvásty. Prostě nic pro mě. Podívám se na hodinky a zjístím, že za patnáct min. má pro mě přijet táta. Oni si mě totiž s mámou "střídají" jestli chápete. Je to hrůza. Už jen kvůli tomu, co bude následovat.
Stojím před knihovnou a marně čekám a doufám, že alespoň dnes bude táta tak spolehlivý a přijede v čas. Začíná sněžit, no super. Je mi zima. Jsem celá promrzlá a táta nikde. A to už tu měl být před půl hodinou!
Když konečně dorazí, jsem tak stuhlá, že mu ani neřeknu "ahoj". Asi ho to vůbec nepřekvapuje a začne se mi omlouvat za jeho zpoždění. nasednu si do auta a táta na mě spustí milion otázek. ,,Jak ses celou dobu měla?" odpoví v naději, že už se nezlobím. ,,Jo, fajn." odpovím krátce. ,,Víš, hodně jsem přemýšlela a rozhodla jsem se, že chci oslavit Vánoce s tebou." vypadlo ze mě a ani nevím jak. Jde vidět, že mě táta jen tak přeslechl, protože opět telefonuje. Super. O pár min. později se mě zeptá, copak jsem to říkala a já jen protočím panenky.
Už jsme konečně doma. Rychle si vezmu svoji tažku a jdu k sobě nahoru. Můj pokoj, tady u táty, je celý růžový. Jako menší jsem měla růžovou moc ráda. Taky jsem měla ráda princezny, asi proto mi táta nechal na zeď namalovat princeznu v růžových šatech. Kdysi jsem měla úplně stejnou panenku.
S tátou se scházím až u večeře. Celou dobu něco vyřizoval okolo své firmy. Hned po večeři mu řeknu, že si musím udělat úkoly a odcházím do pokoje. Místo úkolů si sednu k oknu a dívám se na letící ptáky. Jsou tak volní. Ve svém druhém životě bych chtěla být pták, volný a nebezpečný. Začínám plakat.
Ráno vztanu asi o půl deváte, což znaméná, že táta na mě úplně zapoměl. Vždyť já musím do školy! On se snad zbláznil. Volám mu, nebere. Na druhou stranu jsem docela ráda, protože další utrpení ve škole, bych asi nepřežila. k tomu všemu jsem si ani neudělala úkoly, takže jsem fakt ráda, že na mě zapoměl.
A navíc: nemůžu se na něj zlobit. Vždyť on není zvyklí na to, že se stará o někoho jiného než o sebe. Upřímně, je to pěkný manekýn. Hodně o sebe pečuje, obléká se podle poslední mody a tak. Občas si říkám, jestli je to můj táta nebo brácha. Vypadá dost mladě. Minulý rok se stal modelem jedné luxusní značky, to mě dorazilo. Jako můj táta a model? HA-HA-HA
Dala jsem si rychlou sprchu a šla jsem si číst. Co taky jiného dělat? Sama v luxusní vile, ani nevím, kde je co. Vím, kde je můj pokoj, koupelna a záchod. To je vše. Jinak: dole je kuchyně a obývák. To je všechno, co vím, asi ze třiceti pokojů. Hmmm..fajn.
Ve tři přijde táta a opět se omlouvá, nic neříkám. ,,Už se to nikdy nestane. To ti slibuju!" řekl naléhavě. ,,Víš, mě je to celkem jedno, ale byla bych ráda, kdyby jsme byli víc spolu." jsem zcela klidná. ,,Dobře. Pokud ti nebude vadit, že zítra nepůjdeš do školy, můžeme si udělat pěkný den někde v centru. Projdeme si všechny obchody. Co ty na to?" celou tu dobu má naději v očích. Chvíli se rozmýšlím, ale pak se rozhodnu: ,,Dobře, ale mámě ani muk! A musíš mi napsat omluvenku. A celou dobu se mi budeš věnovat a nebudeš telefonovat!"
,,Dobře."
,,Dobře."
Jdu spát s klidným srdcem, že zase zítra nemusím vztávat. Už se moc těším na den s tátou. Bude to fajn, po takové době.
***************************************************************************************************************************************************************************
Doufám, že se vám povídka líbí a taky doufám, že se vám budou líbit další díly této povídky. Co myslíte? Stane se něco neočekávaného nebo to bude strašná nuda až do konce? Uvidíme.
Mějte se
Siti
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama