
...Když si Luk všimne, že jsem vzhůru, nakloní se ke mně a dá mi pusu. Je příjemná.
Začneme si povídat. ,,To jsem to dnešní rande ale pěkně okořenila, co?" řeknu v naději, že se aspoň trochu usměje, protože mi připadá hodně smutný. ,,Jo, ale je fajn, že jsi v pohodě. Mohlo to být horší." řekne a usměje se. Začínám se uklidňovat.
Tak tam "prokecáme" minimálně věčnost. Probereme všechno, co se týče jeho holek, které měl, až po naši "rodinnou záležitost", jak tomu říkám já, když odešel táta. Je to pro mě docela citlivé téma, takže je docela fuška se nerozbrečet. Asi to na mě vidí, takže jen krátce řekne něco ve smyslu "to je mi líto" a přejdeme na jiné téma. Už ho ani moc nevnímám, protože zavírám oči. Když slyším jeho příjemný hlas, je mi krásně.
Najednou uslyším, že vešla máma. Řekla mu, ať odejde a vrátí se zítra. Prudce otevřu oči, ale je pozdě-zrovna za sebou zavřel dvěře. Škoda, říkám si v duchu. Máma se ke mě hned vrhne a dá mi pusu. Upřímě-není tak příjemná jako od Luka, je to prostě taková ta maminčina pusinka, kterou mi dává už od dětství. Už ji moc dobře znám.
Když máma odchází, opět usínám. Připadám si vyčerpaně. probudí mě sestřička, která mi nese jídlo. Slušně poděkuju. Hned když uslyším zaklapnout dvěře, vytáhnu z šuplíku mobil a připojím se na internet. Hned napíšu Lukovi, že chci aby se stavil. Ani se nenaděju a odepíše, že se rád zastaví kdykoliv.
Podívám se do odrazu mého mobilu a vídím sebe. OMG, vypadám hrozně.
Za necelou půl hodinu příjde Luk a já jsem moc šťastná. Celou dobu jsem se na něj těšila. Na ten jeho úsměv. Doufala jsem, že mě opět políbí. To se nestane.
Zase si povídáme o všem, co nás napadne. Ale zase se příjemně bavíme.
Asi za dvě hodiny odchází a já jsem sice šťastná, že přišel, ale na druhou stranu jsem docela smutná. Opět se ke mně nakloní, aby mi dal pusu, ale já ho odstrčím. ,,Máš mě rád pořád jako kamarádku?" řeknu trochu smutně, ale chci znát odpověď. Zadívá se mi hluboce do očí: ,,No, jak se to vezme. jsem stebou moc rád, ale vím, že už tě nikdy nechci opustit. Asi je to všechno moc narychlo. Kdyby jsme se více znali, tak.." Nenechá ho to ani dopovědět, vím co následuje: ,,Cože? Stebou jsem prožila svou první pusu! Na tebe jsem myslela, když jsme se stěhovali! Ty si byl kdysi moje všechno!" řeknu naštvaně a cítím jak mi po tváři stéká několik slz. ,,Ale tak jsem to nemyslel. Vždyť nám bylo osm!Teď jsme jiní." řekne neklidně a jde vidět, že je s toho celý zhroucený. Rychle mu řeknu, že to probereme až mě propustí z nemocnice. Nezbývá mu nic než souhlasit a já jsem celkem ráda za chvilku klidu o samotě.
Odchází a já se otáčím a brečím do polštáře. Brečím tak dlouho, že mi ani nedojde kolik je hodin. Brečím hlasitě, což zjístím když mi přijde sestra oznámit, že paní, která leží vedle v pokoji, nemůže usnout. Rychle se omluvíma jdu spát. Protože mě zítra mají propustit z nemocnice, jsem rozhodnuta, že zítra napíšu Lukovi. Potřebuju si to s ním vyřešit. Ale tentokrát v klidu. Takže ho asi pozvu k nám. Myslím, že máma stejně říkala, že nebude doma. To je celá ona. Dceru jí pustí z nemocnice, ale ona nebude doma. No, jo. To je moje máma.
Máma pro mě hned ráno přijede a oznámí mi, že mě jen rychle hodí domů a jede za svou tetou. Normálně by mě nutila, ať jedu s ní, ale dneska je to výjimka. Takže si rychle jdu nasednout do auta (mamka ještě něco řeší v nemosnici).
Konečně doma. Převleču se, namaluju se a chystám se, že napíšu Lukovi. Jo. Mamka už odešla, takže je správný čas. Domluvíme se na tři hodiny. To mi vyhovuje.
Přijde a já jsem trochu nervozní. Nechci to zase zkazit.
,,Tak jak se máš?" začne naši konverzaci.
,,Jde to, ale bylo mi i líp" řeknu a sednu si na pohovku. ,,nepodíváme se na nějaký film. Mám tu třeba .." ani to nedopovím a najednou se vášnivě líbáme. Ani nevím jak se to stalo. Prostě jen tak. Když to tak nějak zkončí, pustíme si nějaký romantický film. Skoro ten film nevnímám, pořád musím myslět na to, že ještě před chvíli jsem se líbala s klukem, se kterým jsem se moooooc dlouho neviděla. Ale stejně je to krásné.
Drží mě kolem ramen. Když jeden film zkončí, rozhodnu se, že se zvednu a pustím jiný. Když se však zvednu, chytí mě za pás a přitáhne si mě k sobě. Líbáme se další dlouhou chvíli. Ale je to moc příjemné a pěkné. Nikdy bych nevěřila, že zažiju takovou chvíli se svým kamarádem z pískoviště.
*************************************************************************************************************************************************************************
Tak. Tohle je zakončení povídky Kamarád z pískoviště. Tato povídka měla jen dva díly, což mě docela mrzí, ale chtěla jsem to zkrátit, protože vůbec nestíhám a ještě k tomu těď ty svátky. ://
Ale i tak: doufám, že se vám povídka líbí a že se rádi budete rádi vracet, aby jste si přečetli nějakou další.
PAPA
Siti
Siti
