
Ač se to možná nezdá, tohle je další článek v tzv. třicetidenním projektu.
Sedím, před sebou čaj a polévku, kterou mi před chvíli přinesla mamka. A jen tak si říkám, jak normální člověk dokáže být sobecký. Nechápu. "padesát odstínů člověka"-to je to. Každý má každý odstín pleti, odstín vlasů... Ale nejdůležitější je např.: odstín sobeckosti nebo odstín "nafoukanosti".
Každý člověk je jiný, ale pořád je to lidská bytost. Já, ty i on! Pořád všichni. Proč se někdo chová hrubě k slabším? Cítí se snad lépe? Já být v jeho kůži, tak se maximálně propadnu do země. No není to k smíchu?-nebo spíš k breku, co? Ale i toho je člověk schpen. Ano člověk-lidská bytost.
Člověk ale nemusí být vždy sobecký nebo mít záporné vlastnosti. Někteří lidé dokážou být např.: milý a přátelští. Ano-i to lidé dokážou. Ale jen někteří nepodlehnou kouzlu popularity, která není vždy špatná. Tím myslím, že někteří lidé podlehnou něčemu, říkejme tomu třeba dnešní styl. Protože to teda je, nebo spíš není.
Řekla bych, že třeba někteří lidé dokážou být něco mezi. Něco mezi "dobrými" a "zlými".
Asi je to i výchovou, ale každý člověk si přece může říct: ,,Já už takový nechci být!". Ale když už to mají v sobě odmalička, tak se to asi jen tak nedá. Asi si lidé myslí, že je to zcela v pohodě, když to tak dělali a dělají. Nechápou, proč by měli přestat.
******************************************************************************************************************************************************************************
to je celý článek, doufám, že se Vám líbil. Moc děkuji za každičký komentář. Asi to shrneme: každý člověk je jiný a to je na světě krásné. No řekněte, koho by bavil svět, kde by všichni lidé byli stejní?? Mě ne!!
Siti

Musím napsat, že mne tento článek velmi překvapil, dokonce mile, já hrozně ráda píšu a ty máš obrovský talent na úvahy, takže piš dál, já myslím, že ti to jde moc dobře.